25. 7. 2009
Ahoj,
tak jsem tady. Let byl dlouhý, ale příjemný, ani jsme se nehoupali. Na letišti jen ta hrozná procedura, ale vše jsem přestala a jsem tady.
Po dlouhém hledání východu z letiště jsem nakonec našla nějaký autobus, dopravila se do města a ztratila se v metru - tedy trefila jsem se napoprvé,
jen jsem si myslela, že jsem ztracena. Je to hodně komplikované. Pak chvíle hledání hotelu, ale vše se podařilo a jsem tady. Hotel je
pěkný, koukám z jedenáctého patra na Empire building, asi tak do jedné pětiny. Tak jsem se na něj vydala, vyčekala několik front a rozhlédla
se po NY. Zatím mne moc nenadchl, je tu strašně lidi, aut a exotů. Všichni někam chvátají, strkají se a tak. Těším se uždo postele, ráno naplánuji, co dal. Naštěstí se tady nedá moc se ztratit, je to číslované. Bydlím mezi Brodway a 5 Avenue, nějaká korejská čtvrť, i když je to namíchané. Našla jsem internetovou kavárnu po hodinovém hledání hned vedle hotelu. Inu, bylo to korejsky. Tak se zase ozvu.
Jinak jsou tu všichni takoví snaživý pomoci, takže není problém se zeptat a už ochotně radí.
Všechny fronty jsou organizované několika - mnoha zřízenci, kteří to posouvají, diriguji apod. Jsou to hlavně černoši, ale když posloucháš, tak i milí.
------------------------------------------
Ahoj vsichni,
posilam druhy dil svych zamorskych pribehu. Dnes to bude rychlejsi, vcera jsem mela pocitac, na jehoz klavesnici nebyly videt pismenka, tak to
byla metoda pokus omyl. Ted je tam sice i korejska abeceda, ale nastesti je vedle i normalni :-] Dneska jsem se podobne, tj. metodou pokus omyl,
pohybovala po NY. Vyuzivam sve vyhody casoveho posunu a po snidani v sedm jsem vyrazila pesky po uplne jinem meste. Nikde nikdo, cisto, klid. Dosla jsem po
Brodwayi az na konec Manhattanu a tam stal nejaky trajekt, takovy maly. A pan volal, kdo chce na sochu Svobody, ma jedinecnou moznost. Tak jsem
jela. Dovezlo mne to do New Jersey, kde odkud skutecne jezdi lode k sose Svobody. Celkem bez front, ale kontrola jako na letisti. Nekdo
zouval i boty, tak uz jsou nacviceny. Jelo to pres ostrov Ellis, kde kontrolovali vsechny emigranty a konecne jsem pochopila, proc jsou takovy
prisni. Na prelomu stoleti se jich do Ameriky presunulo 12 milionu a vsichni prosli kontrolami:
1. Zdravotni, aby sem nezavlekli nejakou nemoc, 2 procenta z nich jela zpet domu.
2. Imigracni - zda nejsou trestani apod.
3. Inteligencni - normalne psychotesty, cteni a psani, u zen napr. otazka, odkud se myji schody {zacina se nahore ci dole? - to bych si fakt nevymyslela}
4. Celni - co vezou a kolik maji penez. Penize jim ve smenarne premenili na dolary.
Pak je roztridili a poslali do ruznych koutu Ameriky - vyber nahodily.
Tak jsem to tam pochopila - musi nam vsem delat stejnou pakarnu jako delali pred sto lety jim.
Je tam zed se jmeny tech, kteri prijeli. Vede Szabo 59, pak Barth 27, Fort 5, Legner 2, Zbin ani Fremr neni zastoupen.
Odtud jsem se presunula zase lodi na ostrov Liberty, kde skutecne stoji socha Svobody. Hodne lidi, vyhled z koruny vyprodan do listopadu. Tak
jsem ji obesla, vyfotila a zjistila, ze odtud jede taky lod primo do NY, tak jsem na ni nastoupila, nikdo nic nechtel a vysadili mne skutecne
zase tam, kde jsem nastoupila. Tam stala obrovska fronta a teprve jsem zjistila, ze tim nahodnym trajektem jsem se vubec k sose dostala. Jinak
bych tam snad jeste stala.
Pak jsem si prohledla svetove financni centrum, trosky po dvojcatech, dala si skvelou ledovou kavu a nekam jsem se zase vydala. Nahodou jsem
potkala Brooklynsky most, tak jsem ho taky prosla. Pred radnici jsem snedla nejaky wrap, co psali, ze je kruti, ale asi to s tou mou anglictinou
nebude tak slavne - byl plny fazoli.
Pak uz jsem se jen pomalu vlekla domu a slibila jsem si, ze nasednu na prvni metro, ktere potkam. Bylo to nejake R, absolutne jsem nevedela,
kam to jede. Ale cestou jsem se nasla a ted uz sedim naproti svemu hotelu u korejcu a pisi vam.
Rano jsem se vratila asi po deseti krocich do hotelu, protoze jsem se rozhodla, ze si budu delat poznamky. Je tady toho tolik jineho, ze bych
si vsechno ani nepamatovala. Tak napr. hodne obchodu ma otevreno 24
hodin denne. Metro jezdi od mrizi primo pod vasima nohama. Kazdou chvili vas zamete cernoch s lopatkou.
Sesedni z kola se rekne DISMOUNT.
Ved kolo WALK BIKE.
Usmevacky tady na tom pocitaci neumim, tak si je domyslete.
Myslim, ze jsem se uplne vycerpala, vsechno vite, jdu se natahnout, abych byla zase rano v NY sama.
Ve fotaku je misto jenom na 110 fotek, stejne ty mrakodrapy nejdou fotit, tak vam to ukazi v pruvodci.
26.7.2009
Ahoj,
zdarma internet v informacnim centru, chtela bych se zitra jet podivat do Washinghtonu, tak hledam, jak.
Stale si udrzuji svuj cas, takze od peti vzhuru, v sedm snidane a vecer v devet do postele. Pry to odjizdi zitra v sest. tak to mi bude vyhovovat.
Ted mne to odhlasilo, ma to sekci jen na deset minut a to s kontrolou preklepu z/y nezvladnu. Alespon to ma klavesnici normalni.
Jsem na Time square, zatim liduprazdna, ale za chvili to asi zacne.
27.7.2009
Ahoj vsichni, venku priserne leje a nastesti mi do cesty prisla internetova pizzerie. Tak vam napisi pokracovani.
Dne sjsem se vzdala hledat Rockefellovo centrum. Nasla jsem pritom Time Square, coz bylo planovane. Zitra chci totiz jet do Washinghtonu, tak
jsem hledala informace, odkud jede autobus nebo vlak. Nasla jsem, dokonce tam meli nejaky spolecny vylet i s pruvodcem, coz se mi moc nelibilo,
Za 300 dolaru. Tak jsem vyrazila hledat nadrazi, vcera jsem se divala na to blizsi, tam odtud to pojede do New Havenu, ale to az v utery.
Tak jsem nasla Cenral station, krasnou budovu, sloh nevim, neco jako secese. Odtud mne poslali zpatky na nase nadrazi, oni jsou tam totiz
dvoje vlaky. Ja se divala jen na jednu spolecnost. Dokonce jsem si nasla i spojeni na automatu, ale nechtelo to kartu. Tak jsem sla do hotelu,
vzala jinou kartu a na potreti se mi to povedlo. Ono to totiz chce kreditni kartu, ze je moje debetni mu vubec nevadilo, hlavne, ze jsem zvolila
spravne tlacitko. Takze rano vyrazim necim jako Pendolino podivat se na Obamu. Ve 4:40. To mi vubec nevadi, pujdu dnes spat brzy a ve ctyri
je vlastne deset.
Pak jsem se toulala po NY, trochu podle mapy, ale pletla jsem si levou a pravou stranu, tak jsem ji zase uklidila.
Dostala jsem se do jinych casti, mene zalidnenych, ale o to vice policistu a tmavych. Dokonce lezicich na zemi s cedulkou veteran. Dost hruza, ale
hned je sbirali. Mimochodem je tady asi prohibice, v obchodech maji jen pivo, vino jsem jeste nevidela, whisku uz vubec ne. Tak nevim, kam
na ni chodi. Taky tady nejsou zadni opili ani narkomani, tedy ne v mistech, kde se pohybuji.
Prosla jsem si i povestny Central park, byl plny lidi, slusnych, i kdyz ruznobarevnych.
Jeste jsem vam nepopsala snidani, o kterou zitra prijdu. Je to hodne podobne jako v Rime. Dva druhy toustu, potom spousta jejich bagelu s
polevou - takove koblihy s dirou. Neochutnala jsem, jsou sladke. Kava, caj, jogurt, dzus. Jenze je to vsechno servirovane na plastovem nadobi.
Plastove kelimky, plastove talire, plastove pribory. Vubec je to tady dost pouzivany material. Vsechno do toho davaji. Jen lepsi restaurace
maji skutecne nadobi.
Na kazdem rohu taky pecou maso nebo klobasy, tedy spis pali, vzdycky to smrdi pres dve ulice. Nikdo to nekupuje, ale snazi se porad.
Ja si uzivam kavy Starbucks, je vyborna. Uz vim, proc na ni vsichni v Praze chodi. Ledova s mlekem a hodne ledem. Led tady davaji uplne do
vseho. Uz mne s tim prekvapily letusky, ted je to normalni. I v hotelu je na kazdem druhem patre ledomat. Nastesti, ruzne druhy toniku, co
tady piji, jsou studene lepsi.
Ted si tady dam jeste pizzu a snad prestane prset.
---------------------------------------
28.7.2009
Ahoj vsichni,
tak jsem skutecne vcera odjela do Washinghtonu. Vstavala jsem pred ctvrtou, vlak jel ve 4:40. Rano je NY uplne prazdny, jen taxiky a policie. Hodne
policie. Je tady opravdu bezpecno, az moc, clovek se boji i prejit ulici na blikajiciho panacka. Tady totiz maji na semaforech cervenou ruku
nebo bileho pochodujiciho panacka, vzdy pred koncem to blika. Ve Washinghtonu to meli jeste vylepsene o pocet vterin do zmeny.
Takze jsem vcera uspesne nasla vlak a v 8:05 byla ve Washinghtonu. Rano bylo po te bource pod mrakem, tak bylo celkem prijemne. Cestou jsem
jela pres Philadelfii, Aberdeen, Baltimore, myslim, ze jsou to sama znama jmena mest. Jinak je to rovina, koleje nic moc, porad to hodne
drncalo. Jeli jsme podel reky, ty jsou tady o hodne spinavejsi nez u nas.
Nadrazi je hned v centru toho nejzajimavejsiho. Dorazila jsem pred budovu senatu, hledala, odkud se da nejlepe vyfotit a tam stali asi 4 lidi
a ochranka a hned mne nahnali dovnitr. Opet stejna kontrola, uz mne to fakt nebavi. Sebrali mi uplne novou termosku, kterou jsem si koupila
na kafe na cestu. Nastesti byla uz prazdna. A pak taky susenky od korejcu, ty jsem ve vlaku snist nestacila. Destnik nastesti prosel.
Vse probiha naprosto organizovane. Dali nam cedulky s casem navstevy, ja jsem tam byla v 8:50. Asi 100 lidi posadili do kina a promitali historii USA, abychom lepe pochopili funkci senatu. Duraz byl na jeho dulezita rozhodnuti. Pote nas rozdelili do peti skupin, zase hodne organizovane,
a provedli nas po senatu. Je to uzasna budova, velka, z bileho mramoru, vsude cisto. A vsude zima. Ta byla i v tom vlaku. Fakt nevim, jak tu
ziji, protoze venku je priserne horko a vsude uvnitr priserna zima.
Ve vlaku mne zachranil velky sal, ktery jsem si po zkusenostech vzala s sebou.
V senatu jsem videli ten sal s velkou kopuli, pak jeste mensi saly se sochami vyznamnych Americanu, do zasedaci mistnosti nas nepustili. Po
skonceni nas nechali v takove predsini, odkud vedla cesta ke knihovne. Nikdo tam nesel, ja jsem byla jako obvykle zvedava a se slovy, ze to,
kam se nesmi, peclive strezi, jsem se vydala liduprazdnou chodbou do knihovny. Trochu jsem se bala. Vsechno dobre dopadlo a ocitla jsem se
v bohate zdobene senatni knihovne. Mam fotky. A usetrila jsem jednu z tech prisernych prohlidek, je to fakt ponizujici. Kdyz nemaji ten
rentgen, tak se v tom batohu normalne prohrabuji.
Vse k videni ve Washingthonu je v takovem parku, bylo tam docela malo lidi a prijemny chladek. Mela jsem hrozny hlad, protoze susenky skoncily
nenavratne v sede popelnici, tak jsem si koupila tepleho psa. Hruza.
Ten parek byl sojovy tak z 99,9 procent, zbytek bylo nevim co. Ale daji k tomu takove prisady jako zeli, okurku, horcici, kecup, majonezu, takze
to nakonec bylo i jedle. Samozrejme bohate zapijene kolou. Toulala jsem se po parku, je tam vysoky monument Washingthona, pamatnik vsem valkam,
pamatnik Roosevelta a samozrejme Bily dum. Obamu jsem nevidela. Jeste jsem dosla na hrbitov padlych, to je takova ta znama louka s bilymi
pomnicky. Ale pak uz jsem toho mela opravdu dost. Slunce palilo, urcite hodne nad 100 stupnu F. Vypila jsem vsechno, co se dalo sehnat. Kolu,
ice caffee, vodu, tonik. Urcite hodne pres dva litry. A vyrazne se mi ulevilo, tak jsem se jeste chvili toulala a pak opet nasedla do vlaku
a cela zmrzla jsem v devet dorazila zpet do NY. Ten Washingthon byl prijemna zmena, tolik zelene v NY neni. Jinak i tady v tom pocasi chodi
v kvadrech. Dnes jsem se byla podivat na budovu OSN, ulice byli plne lidi s kravatou a sakem. Ja mam sortky a chladici kosili a neustale
vypadam jako po peti minutach v saune.
Jinak je to tady zajimave s cenami, vetsinou neuvadi dan, takze si pripravim drobne a ono to stoji jinak.
Vcera jsem take narazila na prvni vino. V tom parku je mnoho muzei a jednom z nich byla restaurace - v muzeu indianu. Asi aby tam prilakali
turisty. Vstupy do vsech muzei i parlamantu jsou zdarma. Tak jsem si dala hamburger a vino. Bylo kalifornske a dobre. Asi necely pul litr
za 19 dolaru. Bull burger stal 6 a nestal za nic ani s cibuli, kecupem a horcici. A taky vsechno na plastovem nadobi.
A to jsou zatim veskere zazitky, uz docela rada opoustim NY, v jednu pojedu vlakem do New Havenu a pak se vam snad zase ozvu, az najdu nekde
internet. S pocitacem by to bylo lepsi. Wi-Fi je uplne vsude.
----------------------------------------------
30.7.2009
New Haven neni tak zajimavy jako New York, takze mail bude kratky.
Jeste naplanuji vylet na sobotu a myslim, ze to bude tak akorat.
---------------------------------------------
1.8.2009
Ahoj,
jsem zpatky v NY, uz jsem si nej zvykla. Leje jako z konve, bourky jsou
tady teda poradne. Sedim ve sve oblibene pizzerii, zmenila jsem misto pristupu ...
Zitra jeste projdu mista, kam jsem se nedostala, v nedeli uz jen ranni prochazka a uz se na vas moc tesim. Uz ani neumim cesky, zato se vsichni
na kurzu zdravili AHOJ.
------------------------------------------
1.8.2009
Ahoj,
posledni pozdrav z NY, toulam se po meste a jeste neco vam fotim,
Katka
